Historie

Historie 1. střediska

Obnovení střediska a oddílů po "sametové revoluci"

Historie 1. střediska Řehoře Mendla

Junácké středisko Brno I. bylo založeno v květnu roku 1968. Střediskové rady se konaly střídavě v klubovnách několika oddílů, a to v klubovně na ulici Hybešova 7, Mendlovo nám. č. 9 a Mendlovo nám. č.1 ( v areálu kláštera).

Zakládající oddíly střediska:

90. oddíl

91. oddíl původně spojený i s dívčím kmenem (později 26 D)

2. vlčácký oddíl

14. dívčí oddíl

14. chlapecký oddíl

63. oddíl

15. dívčí oddíl

76. oddíl

22. oddíl

42. oddíl

26. dívčí oddíl nejprve součástí 91. oddílu, samostatně od června 1968

Na střediskové radě dne 30. 9 1968 zvolena středisková rada v tomto složení:

vedoucí střediska br. Josef Křeček

tajemník a hospodář br. Jaroslav Cupák

zástupci vedoucího střediska br. Jindřich Němec

br. Josef Uher

zpravodaj br. František Ditrich

zdravotník br. Karel Hruška

duchovní rádce br. Ludvík Gazda

výchovně organizační br. František Fiala

Na této střediskové radě byl přijat návrh na pojmenování střediska na středisko „Velena Fandrlíka“, nebylo to však příslušnými skautskými orgány schváleno. 4. 12. 1968 přijalo středisko tedy název „Junácké středisko Řehoře Mendela Brno I.

Na střediskové radě dne 15. ledna 1969 se středisko dělí, odcházející oddíly14, 14 S, 14 D, 14 DR a 22 zakládají nové - 14. středisko. A tak ve středisku zůstávají tyto oddíly: 42, 90, 91, 26 D, 26 DR, 76, 76 D, a 63. Vedoucím střediska je zvolen br. Ing. Jindřich Němec - Fakir. V únoru odchází do 14. střediska i 90. oddíl.

V únoru 1969 se naše středisko stává společně s 14. a 4. střediskem Obvodní Junáckou radou Brno I. V září postupují do ústředního kola Svojsíkova závodu hlídka 26. D oddílu, kde obsadila krásné 3. místo a hlídka 42. oddílu, která skončila na 13. místě.

K 1. 1. 1970 odchází do 14. střediska i 42. oddíl, vlčata tohoto oddílu zde zůstávají, vzniká 92. oddíl.

Stav registrace k 1. 2. 1970:

č. oddílu vedoucí počet členů

91 – br. Svoboda 52,

91V - br. Němec 17

76 br. Ditrich 19

63 br. Ráb 20

92 br. Cupák 22

26D s. Marečková 21

26S s. Vykydalová 23

18O OSJ br. Fráňa 28

Celkem má středisko 216 členů.

Dne 18. 8. 1970 je poslední schůze 1. střediska . K tomuto dni končí 1. středisko Junáka – Řehoře Mendla svoji činnost. Do nové jednotné organizace PO SSM se přihlásili tyto oddíly - 92, 92V, 91, 91V, 76 a 63. Oddíly 26 D a 26S ukončily svojí činnost, ale některé členky 26. oddílu požádaly o zaregistrování nového dívčího oddílu s číslem 91D. Středisko se registruje u PO SSM, vedoucím střediska potvrzen i nadále Ing. Jindřich Němec. V těžkých dobách se snaží jednotlivé oddíly uchovat co nejvíce ze svého skautského programu, je to však stále obtížnější, ideové kontroly bedlivým zrakem dohlížejí na činnost. A tak postupně tyto oddíly zanikají, přátelství bývalých členů však zůstává.

Obnovení střediska a oddílů po "sametové revoluci"

Dnešní středisko č. 1 navazuje na středisko stejného čísla, které vzniklo na jaře roku 1968 na Starém Brně. Středisko sdružovalo a sdružuje oddíly převážně křesťansky zaměřené, ne však nutně homogenně katolické. Ve všech dobách byli členy střediska skauti s různým vztahem k víře, aniž by byli ti či oni nějak znevýhodňováni.

Po sametové revoluci začal život střediska 10. ledna na první schůzi střediska Řehoře Mendla v klubovně 4. oddílu na Kopečné. Bratr ing. Jindřich Němec – Fakir chce znovu obnovit středisko, ale kdo se do střediska vrátí, nebylo zdaleka jasné. Ožívá jednadevadesátka a skoro současně dívčí šestadvacítka. Br. Fakir se stal opět vůdcem střediska a tuto funkci zastával obdivuhodným způsobem do jara 2001, kdy vedení převzala sestra Ing. Brigita Kolářová - Bejby. Vrátili se další členové jednadevadesátky, kteří od r. 1968 dospěli z vlčat a skautíků do věku činovnického - Ing. Jan Sychra – Šmuk, Petr Malinka – Kalič, Josef Gall a Ing. Antonín Kolář - Tlapka, a převzali vedení oddílu. Vlčata 91. oddílu převzal po br. Fakirovi Václav Procházka - Rychlonožka (v r. 1968 byl sám vlčetem tohoto oddílu).Sestry z šetadvacítky vstaly rovněž z letitého spánku a pod vedením sestry Brigity Kolářové – Bejby a sestry Ludmily Hartlové – Lídy se počet členek zvětšoval. Nejasnosti s klubovnou v prostorách starobrněnského kláštera vyřešily operativně a scházely se v místnostech bývalého agitačního střediska na Kamenné. Bratři se zatím scházeli v provizorních místnostech zadního traktu kláštera. Díky ing. Skřičkovi se nakonec podařilo s otcem opatem dojednat zrušení skladiště a středisko – tedy především 91. a 26. oddíl – se mohly vrátit do svých tradičních prostor. Dodnes se zde scházejí nejen oba oddíly, ale i střediskové rady.

V roce 1990 byla ve středisku snaha obnovit pod vedením br. Františka Dittricha také 76. oddíl.. Bohužel v tomto případě hledání nové klubovny (ta původní zůstala škole na Bakalově nábřeží) nebylo úspěšné a oddíl se později rozpadl. O něco později vznikl nový oddíl se stejným číslem, tedy 76. oddíl, převážně z ministrantů dómu na Petrově. I ten však vydržel pouze jeden rok.

První schůzka družiny 41. smíšeného oddílu se uskutečnila v Domě důchodců na Havlíčkově ulici č. 27 v pátek 2. března 1990. Družinu skautů zpočátku vedl br. Cupák - Jack. První oddílový výlet se konal v sobotu 10. března 1990 na Junáckou louku u hradu Veveří. Tímto směrem se oddíl dodnes vydává každým rokem na jaře, aby si svoje začátky připomněl. Prvními skauty se v oddíle stali bratři Ferda – Fabiánek a Lopez – Junek, kteří složili skautský slib 29. 4. 1990 do rukou br. Fakira. Vedení oddílu převzal bratr ing. Jan Svoboda – Brouček, pravá ruka Fakirova a zajistil pro oddíl tábořiště u Nové říše. Tam pořádali první tábor v červenci r. 1990. Týden po skončení tábora v Nové říši, se konala od 28. 7. do 10. 8. další nezapomenutelná akce. Mezinárodního skautského tábora v Laxenburgu u Vídně se díky exilovým skautům mohlo zúčastnit sedm členů oddílu. Po prázdninách se mohli již nastěhovat do klubovny na Kampelíkově, kterou získali od Pionyrů. Tuto klubovnu obývá oddíl dodnes, a díky úsilí bratra Broučka se oddíl (respektive středisko) stal v roce 1998 spoluvlastníkem domu, ve kterém je klubovna umístěna.

K těmto kmenovým oddílům střediska se v r. 1990 přidaly sestry ze slavného 4. dívčího oddílu pod vedením Ludmily Štrofové – Lili. Činovnický sbor střediska tím získal na kvalitě, zvláště, když s sebou přivedla sestra Lili další zkušené sestry ještě z předválečných oddílů. Když pak ve čtverce dorostly světlušky a skautky do věku rangers, vznikly Ješterky – 4. kmen rangers. Vedla jej Alice Bílková a později Hedvika Svobodová (nyní Šebková) - Duli. Kmen byl registrován r. 1993, ale formoval se již po r. 1990. Sdružoval starší skautky a činovnice 4. oddílu.

V době obnovení skautské organizace v roce 1990 vznikl v Modřicích skautský oddíl, vedený bratrem Pavlem Nesvadbou – Chaynem. Ten byl předtím členem trampské skupiny a oddílu dal proto ráz trampské skupiny. Skautské zásady a zákony ovšem rád zamontoval do svého poněkud trampského stylu. Modřice patří sice do okresu Brno-venkov, ale cesta na Mendlovo náměstí pro ně byla jednodušší než do střediska v Újezdě. Tak se přidali k 1. středisku. Zpočátku smíšený 95. oddíl se později rozdělil na chlapecký a dívčí (ten pod vedením sestry Katky Ribarikové); v roce 1995 však oba oddíly přestaly existovat.

Mezi činovníky oddílu 91. oddílu v roce 1968 patřil i br. František Buček – Šlupka, bydlící v brněnském předměstí Tuřany. Již v roce 1990 se spojil s ing. Janem Šnajdrem a několika dalšími, převážně s turistickou minulostí, a založili 93. oddíl (pod vedením ing. Šnajdra) a později i 93. dívčí oddíl (pod vedením Jany Zahradníčkové). Oddíl se postupně scházel na několika místech v Tuřanech a definitivní klubovnu hledá dodnes.

Při středisku také několik let působil klub oldskautů, který vedl po nezdaru 76. oddílu br. Dittrich. Nyní již jako samostatný klub registrován není, oldskauti z tohoto klubu jsou registrováni v jednotlivých oddílech.

Současný život střediska a oddílů

Nyní je ve středisku celkem 5 oddílů: 4. dívčí, 26. dívčí, 41. koedukovaný, 91. chlapecký a 93. koedukovaný oddíl.

91. chlapecký a 26. dívčí oddíl tábořily společně na překrásném tábořišti u Zubří již o prázdninách 1990. Vedeni tábora se ujal formálně br. Fakir, protože jedině on měl v té době složenou vůdcovskou zkoušku, skuteční vedoucí - br. Jan Sychra – Šmuk, sestra Brigita Kolářová – Bejby, sestra Stanislava Vachová – Teti, sestra ing. Ludmila Hartlová – Lída a další si na tomto táboře odzkoušely malou "lesní školu". Na tomto tábořišti probíhaly tábory společně do r. 1995. Skauti zde tábořili až do roku 2001, poté tábořili v Uhřínově a od r. 2003 na svém novém tábořišti v Lesním Jakubově. Vedení oddílu převzal po Šmukovi v roce 2001 Vašek Procházka. Sestry tábořily r. 1996 v Hodiškově a od r. 1997 v údolí Bílé vody u Holštejna. V roce 1998 převzala vedení 26. oddílu sestra Jindřiška Vičarová a později Marta Letochová. Oba oddíly si vedou velmi zdatně v mnoha ohledech, včetně účasti na závodech – například vlčata z 91. oddílu se v roce 1998 a 2000 probojovala až do celostátního kola Závodu vlčat a světlušek, v roce 2002 celostátní kolo dokonce vyhrála.

4. dívčí oddíl táboří tradičně nedaleko Stálkova. Rangers se tradičně věnovaly putovním taborům, a nejslavnější z nich byl Barry – Brno, Walles – ČR v r. 1993. Z dalších akci Ješterek je již populární "Malování na chodníku" před Janáčkovým divadlem. Je to příležitost pro širokou veřejnost dozvědět se o tom, že existují nějací skauti, a skauti (v tomto případě především skautky) si zase uvědomí, že nemohou být uzavřeni jen sami pro sebe. Náročným putovním akcím zůstaly členky čtvrtého oddílu věrné a každoročně organizují pochod "Z Brna do Brna", dnes už tradiční 24hodinový pochod. Několik let se samostatně registroval kmen rangers, avšak od roku 1999 se z organizačních důvodů oba oddíly registrují opět společně.

41. smíšený oddíl, dnes již pod vedením br. Ferdy – Fabiánka, má dnes za sebou mnohé změny. Po odchodu mnohých činovníků i skautů se složení oddílu značně změnilo. Oddíl se orientuje mimo jiné i na nejmladší adepty skautského programu, tedy na předškoláky a žáky prvních tříd. Proto také v roce 1998 dali přednost táboření v budově před tradiční představou tábora. Dali tím vyniknout krásné myšlence, že podstata skautingu netkví ve vnějškových věcech, jako je typ stanů nebo tvar klobouku, ale ve skautském slibu a zákonu. Pravou rukou - a od roku 1999 zároveň životní partnerkou – br. Ferdy je sestra Kateřina Fabiánková (roz. Vávrová) – Balumba. Za zmínku stojí, že 41. oddíl se stal vůbec prvním subjektem, který žádal městskou část Brno-Střed o svolení k použití znaku městské části na svém novém praporu. Neměli bychom také zapomínat, že 41. oddíl a jeho činovníci mají stále svou nezastupitelnou úlohu při předvánoční distribuci Betlémského světla nejen po Brně, ale i po velké části republiky.

93. smíšený oddíl už má za sebou také kus skautské cesty. První tábor se sice uskutečnil až v roce 1991 a byl pouze týdenní (v Bedřichově), další dva roky už ale oddíl uspořádal dvoutýdenní tábory u Vidonína a od roku 1994 do roku 1999 tábořil v údolí Bílé vody mezi Baldovcem a Holštejnem. V posledních letech se členové oddílu účastí táborů 4. dívčího oddílu. V roce 1994 se vedoucí tehdy samostatného 93. dívčího oddílu sestra Jana Zahradníčková rozhodla nacvičit se svými skautkami loutkové představení o Sněhurce. Z loutkového představení nakonec bylo hrané, nacvičování se protahovalo, ale představení nakonec proběhlo – na tuřanské sokolovně na Den matek roku 1995. Relativní úspěch tuřanské povzbudil. Na dalším představení se již podíleli i junáci. Byly to Tři zlaté vlasy děda Vševěda, které podle K. J. Erbena zdramatizoval br. Ondřej Zahradníček – Dzin. I toto představení bylo provedeno na Den matek na tuřanské sokolovně, tentokrát v roce 1996. Posledním představením pak byla modernizace "Třech zlatých vlasů". Pod názvem "Dva zlaté vlasy děda Vševěda" ji tuřanští skauti předvedli ke Dni matek 1997, tentokrát na Orlovně, a o několik týdnů později ještě v ústavu pro postižené děti na Kociánce. Paradoxní bylo, že ze souboru mezitím odešly všechny sestry, takže od dívčích začátků se situace otočila: nyní i princeznu hrál zdatný junák.

K tradičním akcím střediska patří podzimní setkání na Vranově u Brna, kdy po mši svaté se zde v okolních lesích soutěží v nejrůznějších disciplínách. Další tradiční akcí střediska jsou jarní závody. Poměrně velké 1. středisko nikdy nevynechalo příležitost uspořádat si své střediskové kolo Svojsíkova závodu či Závodu vlčat a světlušek. Konec konců, tato tradice vlastně navazuje na zavedený střediskový závod Černá buzola. Tradicí se stalo, že – byť bez možnosti postupu – závodí vždy i ta věková kategorie, která v příslušném roce zrovna „svůj“ závod nemá. Místa konání těchto závodů bývají různá, oblíbené jsou zejména lesy nad Mariánským údolím u Líšně, krajina nad Ostopovicemi, okolí Kohoutovic či Žebětína.

Středisko i jeho jednotliví činovníci kladou velký důraz na skautské vzdělávání. Ve středisku se pořádají v nepravidelných intervalech (podle zájmu) rádcovské kursy, středisko spolupracuje s ostatními středisky okrsku při organizaci kursů čekatelských. Mnozí činovníci jsou absolventy lesních škol či dokonce instruktorských lesních škol, mezi mladými každoročně několik skládá vůdcovské zkoušky. S tím úzce souvisí skutečnost, že činovníci střediska si dobře uvědomují, že středisko nemůže žít jen samo pro sebe. Činovníci střediska jsou tradičně zastoupeni v Brněnské radě Junáka, ve funkci zpravodajů na úrovni okrsku, v KRJ a ÚRJ.